Plán ledu
Fanshop
EN
Kronika klubu
Začátky organizovaného hokeje v Litvínově jsou spojeny s 8. listopadem roku 1945, kdy se devět lidí sešlo v Učňovských dílnách na Osadě a založili "Hockeyový odbor Sportovního klubu Stalinových závodů Horní Litvínov".
Nejstarší dochovaná momentka ze hry, sezóna 1946-47
Změny názvu
- 1945 - (8.11.) Sportovní klub Stalinovy závody Horní Litvínov, Hockeyový odbor
- 1954 - Jiskra Stalinovy závody Litvínov
- 1962 - CHZ (Chemické závody) Litvínov
- 1990 - HC CHZ Litvínov (transformace na občanské sdružení)
- 1991 - HC Chemopetrol Litvínov
- 1994 - HC Litvínov, s.r.o.
- 1996 - HC Chemopetrol, a.s.
- 2007 - HC Litvínov, a.s
- 2009 - HC BENZINA Litvínov, a.s.
- 2011 - HC VERVA Litvínov, a.s.
Začátky v poválečném období
Jaroslav Horák, Jaroslav Chytráček, Josef Švankmajer, Oldřich Válek, slečna Češková, Josef Horák a J. Láder, J. Synek, M. Šnytr. Jsou vám tato jména neznámá? A přece právě jim litvínovský hokejový klub vděčí za svou existenci!
Uvádíme je proto znovu i s dobovými funkcemi: předseda Jaroslav Horák, místopředseda Jaroslav Chytráček, jednatel a náčelník Josef Švankmajer, hospodář Oldřich Válek, pokladník slečna Češková, revizoři účtů Josef Horák a J. Láder, vedoucí dorostu J. Synek, matrikář a zapisovatel M. Šnytr.
Těchto devět lidí 8. listopadu 1945 v Učňovských dílnách na Osadě doslova z ničeho založilo "Hockeyový odbor Sportovního klubu Stalinových závodů Horní Litvínov". V prvních letech existence se opravdu používal název, i s použitím zkratky řádně dlouhý: HOSK SZ Horní Litvínov.
Nebylo kluziště, nebyli hráči, nebyla výstroj. Přesto se brzy hrálo. „Ví-li někdo o jakýchkoli sportovních potřebách, ohlašte se, rádi je vykoupíme. Leckde se válí na půdě nevyužity,“ sháněl oddíl výzbroj prostřednictvím inzerátu v závodním časopise Výstavba. Soupeři Litvínova v prvních letech byli: Souš, Osek, Lom a další týmy z nejbližšího okolí. V dalších letech startoval Litvínov v I. A třídě. Zápasy hrál tak, jak dovolily přírodní podmínky.
Podpora závodu, výstavba zimního stadiónu v roce 1955, přechod nejlepších hráčů z konkurenční Čechie (Kordy) Litvínov v roce 1955 a zapálení průkopníků pro věc způsobily, že už čtrnáct let po svém vzniku postoupil první tým do nejvyšší soutěže a v 60. letech měl ještě paralelně B-tým ve druhé nejvyšší soutěži.
V roce 2015 si připímínáme již 70. výročí založení klubu. Dnes má na kontě mistry světa, olympijské vítěze a mnoho dalších medailí a úspěchů. Díky Vám, zakladatelé...
Litvínov v soutěžích
- 1945-46 okresní pohárová soutěž
- 1946-51 regionální soutěže v kraji
- 1951-52 vítězství v 1. třídě, postup do přeboru
- 1952-54 přebor Ústeckého kraje
- 1954-55 vítězství v přeboru a úspěch v kvalifikaci o postup do oblastní soutěže
- 1955-56 vítězství v oblasti a postup do celostátní soutěže (pozdější 2. liga)
- 1956-58 celostátní soutěž - 2. liga
- 1958-59 prvenství a postup do 1. ligy
- 1959-19 nepřetržitá účast v nejvyšší československé (od roku 1993 české) soutěži, v sezóně 2018/19 60. ročník v řadě
50. léta
Na začátku tohoto desetiletí hrál Litvínov ještě v I. A třídě. V roce 1952 v ní zvítězil a potom uspěl i v kvalifikaci o postup do přeboru Ústeckého kraje. Zde klub působil tři roky.
Hokej a konání zápasů byly stále závislé na rozmarech počasí. Pokud nemrzlo, nehrálo se...
V říjnu 1954 byl zvolen nový výbor oddílu. Předsedou se stal Josef Šatný a do klubu přišel z Kordy (Čechie) Litvínov trenér František Voříšek a několik předních hráčů Čechie.
Začala tzv. zlatá pětiletka litvínovského hokeje. V roce 1955 obsadil Litvínov 1. místo ve skupině „B“ přeboru Ústeckého kraje. V boji o titul krajského přeborníka zvítězil nad nejlepším týmem skupiny „A“ Lovosicemi (výsledky 6:5 a 7:4). Následovalo vítězství v kvalifikaci o postup do oblastní soutěže vyřazením přeborníka Karlovarského kraje RH Karlovy Vary (výsledky 13:1 a 13:9). Tentýž rok (1955) byl v Litvínově vybudován zimní stadión s umělou ledovou plochou.
Hned v roce 1956 přišlo prvenství v jedné ze tří skupin oblastní soutěže a vítězství v kvalifikaci o postup do 2. ligy. V kvalifikaci, hrané turnajovým způsobem, nechal Litvínov za sebou Hostivař (výsledky 3:7 a 15:1) a Třebíč (výsledky 7:2 a 3:4). Celkově uspěl jen díky nejlepšímu skóre!
V letech 1956 – 58 startovalo mužstvo v jedné ze skupin 2. ligy.
Nejprve obsadilo 4. místo ze šesti týmů a poté 4. místo z devíti týmů. Konečně v sezóně 1958/59, po příchodu hrajícího trenéra Miroslava Kluce z Chomutova, skončilo na senzačním 1. místě z dvanácti klubů. S velkým náskokem soutěž vyhrálo a postoupilo do 1. ligy!
První novinové referáty
60. léta
Období, kdy klub získával zkušenosti s vrcholovým hokejem.
V první ligové sezóně se tým díky obrovskému entuziasmu zachránil a překvapil tím celou sportovní veřejnost, která neznámému venkovskému týmu vesměs vůbec nevěřila.
Po sezóně 1961/62, třetí mezi čs. elitou, měl klub z předposledního místa v tabulce sestoupit, ale Tatra Kolín, vítěz 2. ligy, na poslední chvíli svou účast ve vyšší soutěži odřekla. Liga tak zůstala zachována. Navždycky...!
Klub se i potom většinu let zachraňoval, ale nikdy nesestoupil.
Nejlepším umístěním v desetičlenné soutěži bylo třikrát 7. místo.
Prvním litvínovským reprezentantem se stal Jaroslav Walter. Nositeli výkonosti mužstva byli v té době dále zejména: brankáři Bruk a Trup, obránci Kýhos, Dům, Nikodým, Piskač, útočníci Kluc, Galina, Zíma, Hudec, Štěrba.
Vesměs hráči, kteří s klubem postupovali z krajského přeboru až do ligy, což byl unikát a vytvářelo výbornou partu. Štafetu od ní přebrali J. a M. Beránkové, Kašťák, Nedvěd, Ulrych...
V závěru desetiletí debutovali v týmu mladíci, juniorští reprezentanti Hlinka, Bubla, Machulda, Ruml a další, pozdější opory.
Přes těžkou pozici nováčka mezi československou elitou byl o hokej v Litvínově veliký zájem. Historické prameny uvádějí, že do otevřeného hlediště se několikrát na atraktivní zápasy vměstnalo i deset tisíc diváků.
Ivan Hlinka (dole uprostřed) v sezóně 1962/63 v družstvu žáků trenéra Z. Nikodýma. Vlevo M. Kapoun
70. léta
Hlinka s Bublou dorostli ve hvězdy Litvínova i národního týmu a stali se trojnásobnými mistry světa (1972, 76 a 77). Právě jejich generace, generace prvních odchovanců v „A“ mužstvu, se postarala o premiérové klubové úspěchy v domácí soutěži. V roce 1975 to bylo nejprve první umístění v horní polovině tabulky (4. místo s poprvé aktivním skóre). O tři roky později, v sezóně 1977/78, pak 2. místo.V tomto ročníku prožil hokej v Litvínově obrovský boom. Většina domácích zápasů byla vyprodaná nebo téměř vyprodaná. Tým zaznamenal první dvoucifernou výhru v lize (10:0 nad Košicemi), dlouho vévodil tabulce. Stříbrné medaile si zajistil památným vítězstvím v posledním kole doma nad Spartou v přímém souboji o druhé místo(výsledek 3:1).
Vrcholový hokej ve městě zapustil silné kořeny. Stále se zlepšovala práce s mládeží a stoupal zájem diváků.
Jiří Bubla (vlevo) a Ivan Hlinka
80. léta
Kádr Litvínova byl v té době doslova nabit kvalitními hráči, mezi nimiž převládaly ofenzivní typy. Mužstvo často nastupovalo se čtyřmi útočnými formacemi. Pro trenéry bylo těžké určit, koho nenominovat k zápasu...
Litvínov hrál nejatraktivnější hokej v lize, na který pamětníci dodnes vzpomínají. Pravděpodobně jen přílišné zaměření na ofenzívu klub připravilo o alespoň jeden titul. Blízko k němu bylo v roce 1984. Získala jej Jihlava, stahující na vojnu hráče z celé republiky, včetně litvínovských Rosola a Klímy.. Přesto ji tým v této sezóně třikrát porazil!
Litvínov dále obsadil jednou třetí a dvakrát čtvrté místo. Byl pravidelným dodavatelem hráčů do reprezentací všech věkových kategorií. Pravidelně vítězil výsledky 7:3, s Košicemi končily zápasy i 8:11...
Vyrostly další velké osobnosti: P. Svoboda, Kadlec, Kokrment, Uvíra, Procházka, Kýhos, Růžička, Rosol…
Uvedení do provozu druhé kryté haly v roce 1979 (dokončena 1982) se blahodárně projevilo na dalším zkvalitnění práce s mládeží. Žádný šikovný kluk ve městě a okolí neunikl pozornosti trenérů a funkcionářů v klubu a Litvínov začal dobývat mistrovské tituly. Nejvíce v kategorii mladší dorost (později dorost), kde se jeden čas hrálo jen o umístění od druhé příčky níž.
Tým vedený trenéry Důmem a Hlinkou s řadou reprezentantů v sezóně 1985/86
90. léta
I v nových společensko-ekonomických poměrech po revoluci v roce 1989 zůstal hlavním garantem hokeje v Litvínově podnik Chemopetrol, později Unipetrol. V závěru desetiletí se k němu přidružilo město Litvínov.
Tým jen výjimečně chyběl v play-off.
V roce 1991 byl potřetí v historii druhý (za Jihlavou). Podlehl jí ve finále play off, předtím v semifinále v nádherných zápasech vyřadil Duklu Trenčín.
V roce 1996 dosáhl svého nejlepšího umístění v samostatné české lize. Ve čtvrtfinále play off vyřadil Zlín, v semifinále favorizovanou Spartu a podlehl až ve finále Vsetínu. Mezi poslední čtyři týmy se v letech 1990 až 1993 probojoval čtyřikrát za sebou a odehrál nezapomenutelné semifinálové série s Trenčínem (1991 a 1992) a se Spartou (1996). Dorostla další silná generace, převážně ročníku 1971: Beránek, Reichel, Ručinský, Šlégr, Lang, Čaloun.
Po průkopnících Hlinkovi, Bublovi, Klímovi, P. Svobodovi a Růžičkovi se také oni probojovali do NHL a osm z nich svou kariéru korunovalo na ZOH 1998 v Naganu zlatými medailemi.
Poté se do nejslavnější světové soutěže z Litvínova dostali P. Rosa, Škoula, Pilař, Piroš a další.
Významný byl ročník 1994/95, v němž se do Litvínova z přerušené NHL vrátili P. Svoboda, Šlégr, Ručinský a Lang, v závěru desetiletí pak Reichel na celé dva roky.
Na titulech světových šampionů 1996 a 1999 měli výrazný podíl litvínovští odchovanci Kysela, Reichel, Lang, Franěk, Ručinský a Čaloun.
Junioři získali v roce 1995 stříbrné medaile.
Ženy dobyly od roku 1996 pět titulů mistryň ČR v řadě za sebou.
Udělení čestných občanství města Litvínova hráčům po zlaté olympiádě, léto 1998
2001 – 2010
Ivan Hlinka zamířil trénovat do NHL a stal se prvním Evropanem, který jako hlavní kouč odtrénoval celou sezónu (v Pittsburghu). Postoupil s týmem až do semifinále. Dále působil v Omsku a hlavně u národního týmu.
Ivan Hlinka tragicky zahynul 16. srpna 2004 při autonehodě u Karlových Varů.
Český tým s výrazným podílem litvínovských hráčů (Reichel, Ručinský) a trenéra Ivana Hlinky v roce 2001 dovršil zlatý hattrick na MS.
Jiří Šlégr se v roce 2005 stal členem prestižního Triple Gold Clubu. Vyhrál olympiádu, Stanley Cup a v roce 2005 i mistrovství světa.
V témže roce klub oslavil 60 let existence a z prostor v sekretariátu klubu vytvořil Síň slávy (viz samostatná kapitola).
Dalším litvínovským světovým šampiónem se stal v roce 2010 Lukáš Kašpar. Druhý titul v pozici asistenta trenéra si připsal kouč Ondřej Weissmann.
Litvínov zažil památný ročník 2004/05, kdy opět díky výluce v NHL přivítal zpátky doma slavné hráče ze zámoří: Šlégra, Reichela, Ručinského, Škoulu a Kůrku. Postoupil do čtvrtfinále play off.
Naopak v letech 2002 - 2004 a 2006 - 2007 ve vyřazovací části chyběl. V roce 2002 se vyhnul baráži až výhrou v památném zápase posledního kola na Kladně (výsledek 2:1), které potom sestoupilo.
Nejlepším výsledkem klubu v extralize bylo semifinále v roce 2000.
Junioři získali v závěru desetiletí dvakrát bronzové medaile v extralize.
V letech 2008 a 2009 se mužstvo dvakrát probojovalo do čtvrtfinále.
Jiří Šlégr (vzadu) a brankář Jaroslav Hübl slaví s diváky vítězství nad Spartou
2011 – 2020
Úvod tohoto desetiletí se povedl, tým v roce 2011 po deseti letech, zaznamenal vítěznou sérii v play off. V předkole vyřadil Plzeň (3:1 na zápasy). Vyřazen byl pozdějším mistrem Třincem.
10. srpna 2011 změnil klub název na HC VERVA Litvínov, propaguje tak řadu produktů Benziny, paliva Verva.
V roce 2012 musel ve skupině play out odvracet hrozbu pádu do baráže. Rok na to doplněný tým pod vedením trenérů Jeřábka a Rosola postoupil přímo do čtvrtfinále, v němž jen těsně podlehl pozdějšímu mistru z Plzně.
Po smolném nepostoupení do play off v dalším ročníku (11. místo) přišlo v sezóně 2014/2015 završení snah mnoha generací a Litvínov několik dní slavil první mistrovský titul. Dobyl jej v rozhodujícím sedmém finálovém zápase v Třinci 23. dubna 2015.
Černožlutý hokejový příběh dál pokračuje...
Mistrovský Litvínov na třineckém ledě 23. dubna 2015, v zádech s fanoušky
Největší úspěchy klubu
A - mužstvo (Extraliga - ČSR, ČSSR, ČSFR, od r. 1993 ČR) |
|---|
| 1. místo, MISTR - 2015 |
| 2. místo - 1978, 1984, 1991, 1996 |
| 3. místo - 1982, 1990, 1992 |
| 4. místo - 1975, 1986, 1993, 2000 |
| vítěz Tipsport Hockey Cupu (2003) |
| Evropská liga - čvrtfinále (1997) |
| 60-letá nepřetržitá účast v nejvyšší soutěži (1959 - 2019) |
Junioři |
|---|
| mistři ČSSR - 1966, 1989 |
| 2. místo - 1995 (ČR) |
| 3. místo - 1990 (ČSFR), 1988 (ČSR), 2002, 2009, 2010, 2012 (ČR) |
| 4. místo - 2000 (ČR) |
Dorost |
|---|
| mistr ČSSR - 1985, 1986, 1987, 1988 a 1989 |
| mistr ČSFR - 1990 a 1992 |
| mistr ČR - 1994, 1995, 1997 a 1998 |
Starší žáci |
|---|
| mistři ČSR - 1975 |
| mistři ČR - 1995 (7. třída) |
| mistři ČR - 2000 (9. třída) |
Ženy |
|---|
| mistryně ČR - 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2004 |
| 2. místo - 2001, 2002, 2003 |
| 3. místo - 1994, 1995, 2011, 2015, 2016, 2017 |
Z litvínovské hokejové líhně vyšlo také osm olympijských vítězů z Nagana (1998):
- Vladimír Růžička
- Robert Reichel
- Josef Beránek ml.
- Martin Ručinský
- Jiří Šlégr
- Petr Svoboda
- Jan Čaloun
- Robert Lang
Členy úspěšného týmu byl i trenér Ivan Hlinka a masér Václav Šašek.
Kromě vítězů OH z Nagana (1998) prošlo litvínovským hokejovým klubem také patnáct hráčů, kteří si potěžkali pohár pro mistry světa a tři trenéři, jenž se ze světového zlata radovali ze střídačky. Součet všech zlatých medailí těchto úspěšných sportovců se zatím zastavil na čísle 27.
- Ivan Hlinka (1972, 1976 a 1977)
- Jiří Bubla (1972, 1976 a 1977)
- Robert Reichel (1996, 2000 a 2001)
- Martin Ručinský (1999, 2001 a 2005)
- Vladimír Růžička (1985)
- Petr Rosol (1985)
- Eduard Uvíra (1985)
- Arnold Kadlec (1985)
- Robert Lang (1996)
- Robert Kysela (1996)
- Petr Franěk (1996)
- Jan Čaloun (1999)
- Karel Pilař (2001)
- Jiří Šlégr (2005)
- Lukáš Kašpar (2010)
- Ivan Hlinka (1999, hlavní kouč)
- Vladimír Růžička (2010, hlavní kouč)
- Ondřej Weissmann (2005 a 2010, asistent)