Herec s nejvíce Oscary: Kdo drží rekord Hollywoodu?

Meryl Streep drží rekord mezi herečkami

Meryl Streep je jméno, které v souvislosti s Oscary nepotřebuje žádné zvláštní představení. Tato americká herečka se stala symbolem herecké dokonalosti a její sbírka nominací a vítězství na předávání cen Akademie filmového umění a věd nemá mezi ženami v celé historii Hollywoodu obdoby. Meryl Streep byla celkem třináctkrát nominována na Oscara a třikrát tuto prestižní cenu skutečně získala, což z ní dělá absolutní rekordmanku mezi herečkami všech dob.

Její první Oscar přišel v roce 1980 za vedlejší roli ve filmu Kramerová versus Kramer, kde svým výkonem naprosto uchvátila jak diváky, tak akademiky. Tehdy ještě málokdo tušil, že tento okamžik je pouhým začátkem jedné z nejslavnějších kariér v dějinách americké kinematografie. O pouhé dva roky později, v roce 1982, přidala Streep druhý zlatý statuet za hlavní roli ve filmu Sophiina volba, kde ztvárnila polskou přeživší holocaustu s takovou hloubkou a autenticitou, že její výkon dodnes mnozí kritici označují za jeden z nejlepších herecký výkonů v historii filmu vůbec.

Třetí Oscar pak přišel po dlouhé přestávce, ale o to slavnostněji. V roce 2012 získala Streep cenu za ztvárnění britské premiérky Margaret Thatcherové ve filmu Železná lady, čímž potvrdila svou schopnost přetvořit se do jakékoliv postavy bez ohledu na věk, národnost či historické období. Tento výkon byl obzvlášť oceňován pro fyzickou i psychologickou transformaci, kterou herečka podstoupila, aby věrohodně zachytila jednu z nejvýznamnějších politických osobností dvacátého století.

Co však Meryl Streep odlišuje od ostatních hereček není jen počet zlatých sošek, ale především bezprecedentní počet třinácti nominací, které sama o sobě tvoří absolutní rekord. Žádná jiná herečka v historii Oscarů se ani zdaleka nepřiblížila takovému číslu. Každá nová nominace se stávala událostí sezóny a fanoušci i novináři sledovali s napětím, zda Streep přidá do své sbírky další trofej.

Zajímavé je, že Meryl Streep nikdy nepůsobila dojmem herečky, která svou kariéru staví na honbě za cenami. Naopak, vždy volila role podle jejich umělecké hodnoty a výzvy, kterou představovaly. Ať už šlo o dramatické role v náročných filmech jako Hodiny nebo Adaptace, nebo o lehčí komedie jako Ďábel nosí Pradu či muzikál Mamma Mia!, vždy přinášela na plátno něco výjimečného a nezaměnitelného.

Srovnání s ostatními herci a herečkami je v tomto kontextu nevyhnutelné. Zatímco na mužské straně drží rekord Katharine Hepburnová se čtyřmi Oscary za hlavní roli, Streep ji v celkovém počtu vítězství nedosahuje, ale v počtu nominací ji výrazně překonává. Celkový obraz jejího vlivu na filmový průmysl je ale nesrovnatelně širší než pouhá čísla — Meryl Streep změnila způsob, jakým Holywood přistupuje k ženským rolím, a ukázala, že herečky mohou být středobodem velkých příběhů v jakémkoliv věku.

Její odkaz přesahuje rámec zlatých sošek. Meryl Streep se stala měřítkem herecké kvality, ke kterému jsou ostatní herečky přirovnávány, ať už si to přejí, nebo ne. Každá generace nových talentů vyrůstá ve stínu jejích výkonů a každý filmový kritik, který chce vyjádřit nejvyšší možnou pochvalu, sáhne po jejím jméně jako po synonymu pro dokonalost.

Katharine Hepburn získala čtyři Oscary za herectví

Katharine Hepburnová zůstává dodnes jedinou herečkou v historii filmového průmyslu, které se podařilo dosáhnout absolutně výjimečného výkonu – získat celkem čtyři Oscary za nejlepší ženský herecký výkon. Tento rekord, který byl stanoven v průběhu několika desetiletí, nebyl dodnes překonán a pravděpodobně ještě dlouho překonán nebude. Hepburnová se tak stala symbolem hereckého mistrovství, vytrvalosti a talentu, který přesahoval hranice jednotlivých filmových epoch.

Její první Oscar přišel v roce 1934 za roli ve filmu Ranní sláva, kde ztvárnila mladou herečku toužící po slávě. Tehdy ještě nikdo netušil, že tato žena bude jednou držet rekord, který bude obdivovat celý svět. Hepburnová byla od samého počátku své kariéry považována za osobnost, která nezapadala do žádné šablony. Odmítala hrát role, které by ji stavěly do pozice pasivní ženy čekající na svého prince. Naopak vždy hledala postavy s charakterem, silou a vlastním názorem na svět.

Druhý Oscar přišel po dlouhé odmlce, v roce 1968 za film Hádej, kdo přijde na večeři, kde hrála po boku Spencera Tracyho, muže, se kterým ji pojil nejen profesionální, ale i hluboce osobní vztah. Film se dotýkal tehdy velmi citlivého tématu rasové snášenlivosti a Hepburnová do něj vložila nesmírnou hloubku a autentičnost. Právě tato role ukázala, že s přibývajícím věkem její herectví neztrácelo na síle, ale naopak získávalo nové dimenze.

Třetí zlatá sošička ji byla udělena hned v následujícím roce 1969 za film Lev v zimě, kde hrála Eleonoru Akvitánskou. Tato role je dodnes považována za jeden z vrcholů její kariéry. Sdílela tehdy cenu s Barbrou Streisandovou, což bylo v historii Oscarů naprosto výjimečnou situací. Hepburnová přesto zůstala věrná svému stylu – na slavnostní předávání nepřišla, jak bylo ostatně jejím zvykem. Nikdy příliš nedbala na hollywoodský ceremoniál a raději zůstávala stranou blýskavých večírků.

Čtvrtý a poslední Oscar získala v roce 1982 za film Na zlatém jezeře, kde hrála po boku Henryho Fondy. Film byl emotivní výpovědí o stáří, lásce a přijetí vlastní smrtelnosti. Hepburnová tehdy dokázala, že je stále hereckou silou, se kterou musí počítat celý Hollywood.

Celkový počet čtyř Oscarů za herectví z dvanácti nominací ji řadí na absolutní vrchol mezi všemi herci i herečkami v historii filmových cen. Žádný herec ani herečka tohoto čísla nedosáhli. Meryl Streepová, která je v počtu nominací daleko před ní, získala tři zlaté sošky. Hepburnová tak zůstává nepřekonanou královnou Oscarů, jejíž odkaz přetrvává v každé generaci filmových fanoušků a kritiků po celém světě.

Jack Nicholson má tři ceny za herecký výkon

Jack Nicholson patří mezi nejlegendárnější herce hollywoodské historie a jeho jméno je neodmyslitelně spojeno s Akademií filmového umění a věd. Tento charismatický americký herec se může pochlubit třemi cenami Oscar za herecký výkon, což z něj činí jednoho z nejvýznamnějších držitelů této prestižní ceny v celé historii filmového průmyslu. Málokterý herec dokázal za svou kariéru dosáhnout takového uznání, a právě proto Nicholsonovo jméno rezonuje v diskusích o největších hercích všech dob.

První zlatou sošku si Nicholson odnesl v roce 1976 za roli Randleho P. McMurphyho ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, který režíroval Miloš Forman. Tento snímek se stal absolutním triumfem na udílení Oscarů a Nicholsonův výkon byl natolik přesvědčivý a autentický, že diváci i kritici zůstali doslova bez dechu. Postava rebela bojujícího proti systému v psychiatrické léčebně mu přinesla zasloužené ocenění a zároveň ho katapultovala mezi absolutní špičku Hollywoodu. Byl to výkon, který definoval celou generaci filmových fanoušků a dodnes se považuje za jeden z nejlepších hereckých výkonů v dějinách kinematografie.

Druhý Oscar přišel v roce 1984, tentokrát v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli za film Něžná něha. I v tomto případě Nicholson prokázal svou neobyčejnou schopnost vcítit se do složitých postav a přinést na plátno něco, co ostatní herci jen těžko dokáží napodobit. Jeho přirozený šarm, lehkost projevu a zároveň hloubka, kterou do svých rolí vkládá, jsou jeho nezaměnitelnou vizitkou.

Třetí a zatím poslední Oscar přišel v roce 1998 za roli Melvina Udalla v romantické komedii Co žere Gilberta Grapea... ne, pardon, ve filmu Nejlepší je to mít. Nicholson zde ztvárnil výstředního spisovatele trpícího obsedantně-kompulzivní poruchou, a přestože šlo o roli s komediálními prvky, herec do ní vložil neobyčejnou hloubku a lidskost. Tato role mu vynesla třetí zlatou sošku a zároveň potvrdila, že jeho talent je nadčasový a nezávislý na žánru.

Je důležité zmínit, že Nicholson byl celkem dvanáctkrát nominován na Oscara, což samo o sobě vypovídá o jeho výjimečném postavení v hereckém světě. Málokterý herec v historii Hollywoodu se může pochlubit takovým počtem nominací, a to bez ohledu na to, kolik sošek nakonec získal. Každá nominace je sama o sobě obrovským uznáním a Nicholson jich má více než kdokoli jiný z mužských herců.

Když se hovoří o hercích s nejvíce Oscary za herecký výkon, Nicholsonovo jméno stojí na samém vrcholu. Sdílí toto výsadní postavení s Danielem Day-Lewisem, který rovněž získal tři Oscary za herecký výkon v hlavní roli, avšak Nicholsonovy ceny zahrnují jak kategorii hlavní, tak vedlejší role, což svědčí o jeho všestrannosti a schopnosti excelovat v různých typech postav a příběhů.

Nicholsonova kariéra je důkazem toho, že skutečný talent nepodléhá módním trendům ani měnícím se vkusům publika. Jeho přítomnost na plátně je magnetická, jeho oči dokáží vyjádřit celou škálu emocí bez jediného slova a jeho smích se stal jedním z nejrozpoznatelnějších v celém filmovém průmyslu. Je to herec, který svou práci nedělá pro sošky a ocenění, ale protože filmové umění je pro něj způsobem existence, způsobem, jak komunikovat se světem a s diváky napříč generacemi.

Daniel Day-Lewis vyhrál třikrát jako nejlepší herec

Daniel Day-Lewis je jméno, které v kontextu filmových ocenění vyvolává respekt a obdiv napříč celým světem. Tento britsko-irský herec se zapsal do dějin Akademie filmového umění a věd jako jediný herec v historii, který dokázal třikrát zvítězit v kategorii nejlepší herec v hlavní roli. Tento výkon je naprosto bezprecedentní a pravděpodobně zůstane nepřekonán ještě dlouhá desetiletí, možná navždy.

Jeho první zlatá soška přišla v roce 1990 za výkon ve filmu Má levá noha, kde ztvárnil Christy Browna, irského malíře a spisovatele trpícího dětskou mozkovou obrnou, který ovládal pouze svou levou nohu. Day-Lewis se do přípravy na tuto roli ponořil s takovou intenzitou, že po celou dobu natáčení odmítal opustit svůj vozík a vyžadoval, aby ho ostatní členové štábu nosili. Tento přístup, který bývá označován jako metoda herectví, se stal jeho poznávacím znamením a zároveň důvodem, proč jsou jeho výkony tak neuvěřitelně autentické a přesvědčivé. Akademie jeho práci ocenila a Day-Lewis si odnesl svůj první Oscar domů.

Druhé vítězství přišlo o více než dvacet let později, v roce 2008, za roli v epickém dramatu Až na dno, kde ztvárnil bezohledného ropného magnáta Daniela Plainviewa. Tento výkon byl mnohými kritiky označen za jeden z nejlepších hereckých výkonů v celé historii kinematografie. Scéna, ve které pronáší slavnou větu o milkshaku, se stala kulturní ikonou a dodnes je citována jako ukázka absolutního hereckého mistrovství. Day-Lewis dokázal vytvořit postavu, která je zároveň fascinující i odpudivá, a divák od ní nemůže odtrhnout oči ani v těch nejdramatičtějších momentech.

Třetí a zatím poslední Oscar přišel v roce 2013 za ztvárnění Abrahama Lincolna ve stejnojmenném Spielbergově biografickém dramatu. Day-Lewis se na roli připravoval několik let, studoval historické záznamy, dopisy a svědectví současníků šestnáctého amerického prezidenta. Výsledkem bylo ztvárnění, které bylo tak přesvědčivé, že mnozí historici a odborníci na americké dějiny vyjádřili obdiv nad tím, jak přesně herec zachytil Lincolnovu osobnost, způsob mluvy i fyzické gesto.

Celkový počet tří Oscarů za herecký výkon v hlavní roli z něj dělá absolutního rekordmana v této kategorii. Pro srovnání, herci jako Spencer Tracy nebo Dustin Hoffman získali tuto cenu dvakrát, což bylo dlouho považováno za nedostižný výkon. Day-Lewis však dokázal i tuto laťku překonat a posunout ji do výšin, které jsou pro ostatní herce prakticky nedosažitelné.

Je důležité zmínit, že Day-Lewis nebyl jen sběratelem cen. Jeho přístup k herectví byl vždy hluboce osobní a fyzicky i psychicky náročný. Při natáčení různých filmů se naučil různé řemeslné dovednosti, naučil se boxovat, šít boty, hrát na hudební nástroje — vše proto, aby jeho postavy byly co nejuvěřitelnější. Tento absolutní závazek vůči umění herectví je tím, co jej odlišuje od ostatních herců jeho generace.

V roce 2017 Daniel Day-Lewis oznámil svůj odchod z herectví, čímž uzavřel jednu z nejslavnějších hereckých kariér v dějinách světového filmu. Zanechal po sobě odkaz, který bude inspirovat generace herců a filmových tvůrců ještě velmi dlouho.

Meryl Streep celkem třikrát zvítězila v hereckých kategoriích

Meryl Streep je jméno, které v kontextu filmového průmyslu a prestižního udílení cen Oscar nepotřebuje žádné zvláštní představení. Tato americká herečka, která se narodila v roce 1949 v New Jersey, se postupem času stala absolutní legendou světového herectví a její vztah k Oscarům je zcela výjimečný. Celkem třikrát si Meryl Streep odnesla zlatou sošku v hereckých kategoriích, což z ní dělá jednu z nejúspěšnějších hereček v celé historii této prestižní filmové ceny.

Její první Oscar přišel v roce 1980, kdy zvítězila v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli za film Kramerová versus Kramer. Tento snímek, ve kterém hrála po boku Dustina Hoffmana, byl ve své době obrovským hitem a Streep v něm předvedla výkon, který diváky i kritiky naprosto ohromil. Její schopnost vyjádřit složité emoce s naprostou přirozeností a uvěřitelností byla tehdy pro mnohé zjevením, přestože se jednalo o herečku, která již předtím prokázala mimořádný talent na divadelních prknech Broadwaye.

Druhý Oscar přišel jen o dva roky později, v roce 1983, tentokrát v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli za film Sophiina volba. Tento film je dodnes považován za jeden z nejnáročnějších hereckých výkonů v celé historii kinematografie. Streep v něm ztvárnila polskou přeživší holocaustu a pro tuto roli se naučila plynně mluvit polsky i s německým přízvukem. Její výkon byl natolik přesvědčivý a emocionálně silný, že mnozí odborníci jej dodnes označují za jeden z největších hereckých výkonů všech dob.

Třetí zlatá sošku přišla po dlouhé pauze, v roce 2012, kdy Streep zvítězila opět v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli, tentokrát za ztvárnění britské premiérky Margaret Thatcherové ve filmu Železná lady. Herečka tehdy opět prokázala svůj neskutečný talent pro transformaci, protože fyzicky i hlasově se proměnila k nepoznání. Její schopnost napodobit hlas, mimiku a celkový projev skutečné historické osobnosti byla naprosto fascinující.

Je důležité zmínit, že Meryl Streep je celkově rekordmankou v počtu nominací na Oscara, přičemž celkový počet jejích nominací dosáhl čísla 21, což je absolutní rekord mezi herci i herečkami v celé historii udílení těchto cen. Toto číslo samo o sobě vypovídá o tom, jak mimořádnou osobností světového herectví tato žena je a jak konzistentně vysokou kvalitu svých výkonů dokáže udržovat po celá desetiletí.

Pokud hovoříme o hercích s nejvíce Oscary v hereckých kategoriích, je třeba zmínit, že Meryl Streep svými třemi vítězstvími překonala mnoho svých kolegů a kolegyň. Mezi herci je situace poněkud jiná, protože například Daniel Day-Lewis také třikrát zvítězil v kategorii nejlepší herec v hlavní roli, čímž se stal rekordmanem na mužské straně. Nicméně Streep zůstává symbolem hereckého mistrovství, které přesahuje generace a žánry.

Její vliv na filmový průmysl je nepopiratelný a každá nová role, které se ujme, je automaticky sledována s obrovskou pozorností. Meryl Streep dokázala za svou kariéru ztvárnit postavy z naprosto různých světů a epoch, přičemž vždy přinášela do svých výkonů hloubku, autenticitu a emocionální pravdivost, která diváky doslova přibíjí k sedadlům. Je to herečka, která redefinovala, co znamená být skutečně výjimečnou umělkyní.

Hepburnova první cena přišla roku 1933

Katharine Hepburnová vstoupila do dějin filmového průmyslu způsobem, který dodnes zůstává nepřekonaný. Její první zlatá soška Oscara přišla v roce 1933, kdy si ji odnesla za výkon ve filmu Morning Glory, a právě tento okamžik odstartoval jednu z nejpozoruhodnějších kariér v celé historii Hollywoodu. Málokdo tehdy tušil, že tato žena s nezaměnitelným hlasem a neochvějnou sebedůvěrou jednou stanoví rekord, který bude platit po celá desetiletí a který žádný jiný herec či herečka dosud nepřekonali.

Rok 1933 byl pro filmový svět mimořádný. Velká hospodářská krize sužovala Spojené státy i zbytek světa, přesto kina zůstávala plná diváků, kteří hledali únik od každodenních starostí. Hepburnová jim nabídla něco víc než jen únik – nabídla jim postavu plnou vnitřní síly, odhodlání a neopakovatelné elegance. Ve svém výkonu v Morning Glory ztvárnila mladou herečku toužící po slávě, a přitom do role vložila tolik autenticity, že porota Akademie filmových umění a věd nemohla přehlédnout její talent.

Celkový počet čtyř Oscarů za nejlepší ženský herecký výkon z ní činí absolutní rekordmanku v této kategorii. Po prvním ocenění v roce 1933 přišla druhá soška za film Guess Who's Coming to Dinner v roce 1968, třetí za The Lion in Winter hned o rok později v roce 1969, a konečně čtvrtá za film On Golden Pond v roce 1982. Tento rozptyl nominací a výher napříč několika desetiletími svědčí o tom, že Hepburnová nebyla jen hvězdou jedné éry, ale herečkou, která dokázala být relevantní a obdivovaná generacemi diváků i kritiků.

Když se mluví o herci s nejvíce Oscary, je důležité si uvědomit, že toto označení v kategorii hereckých výkonů patří právě Hepburnové. Žádný jiný herec ani herečka se nepřiblížili číslu čtyři v kategorii hlavní herecké role. Je to výsledek nejen talentu, ale také nesmírné pracovní disciplíny, odvahy vybírat si náročné role a schopnosti neustále se umělecky vyvíjet. Hepburnová nikdy nezůstala stát na místě, nikdy se nespokojila s tím, co již dokázala.

Její první cena z roku 1933 tak nebyla jen začátkem úspěšné kariéry, byla to první kapitola příběhu, který se zapsal zlatým písmem do análů světové kinematografie. Morning Glory byl filmem, který ukázal světu, s kým má tu čest, a Hollywood se od toho okamžiku musel naučit počítat s tím, že Katharine Hepburnová bude vždy přítomna jako síla, s níž je třeba se vyrovnat. Její odkaz přetrvává dodnes a každý rok, když Akademie vyhlašuje nominace, se jméno Hepburnové nevyhnutelně vynořuje jako měřítko, ke kterému se všichni ostatní poměřují.

Nicholson oceněn v různých kategoriích během kariéry

Jack Nicholson patří mezi nejuznávanější herce hollywoodské historie a jeho kariéra je plná ocenění, která dokládají jeho výjimečný talent a schopnost ztvárnit nejrůznější typy postav. Během desetiletí aktivní práce před kamerou se mu podařilo něco, co dokázalo jen velmi málo herců – byl nominován na Oscara celkem třináctkrát a třikrát tuto prestižní sošku skutečně získal. Právě tento počet tří zlatých sošek z Akademie ho řadí mezi herce s nejvíce Oscary v historii filmové akademie, přičemž sdílí toto místo s Danielem Day-Lewisem, který rovněž získal tři ocenění v herecké kategorii.

Co je na Nicholsonově kariéře naprosto fascinující, je skutečnost, že byl oceňován ve dvou různých hereckich kategoriích – jak za hlavní roli, tak za roli vedlejší. Tato schopnost excelovat v obou polohách svědčí o jeho mimořádné versatilitě a herecké hloubce, kterou jen málokterý interpret dokáže udržet po tak dlouhou dobu. Jeho první Oscar přišel za film Přelet nad kukaččím hnízdem z roku 1975, kde ztvárnil nezapomenutelného Randalla P. McMurphyho – rebela bojujícího proti systému psychiatrické léčebny. Tato role mu přinesla ocenění za nejlepšího herce v hlavní roli a okamžitě ho zapsala do análů filmové historie.

Druhý Oscar získal za vedlejší roli ve filmu Čestná výjimka z roku 1983, kde si zahrál po boku Shirley MacLaine a Debry Winger. Tato soška za vedlejší roli ukázala, že Nicholson není herec, který by potřeboval být středem pozornosti, aby zazářil – naopak, dokázal svou přítomností obohatit celý příběh i tehdy, když byl technicky vzato ve stínu hlavních postav. Třetí a zatím poslední Oscar přišel za film Nejlepší je to mít z roku 1997, kde ztvárnil podivínského spisovatele Melvina Udalla. Za tuto roli opět obdržel sošku za nejlepšího herce v hlavní roli a stal se tak jedním z velmi mála herců, kteří dokázali vyhrát Oscara v obou hereckich kategoriích.

Nicholsonovy nominace ovšem nepřicházely jen za tyto tři vítězné filmy. Byl nominován například za role ve filmech jako Čínská čtvrť, Pět snadných kusů, Tommy, Přes propast, Ironweed nebo Lepší než nic, přičemž každá z těchto nominací byla plně zasloužená a dokládala jeho schopnost nacházet v každé roli něco autentického a lidského. Celkový počet třinácti nominací ho řadí mezi nejnominovanější herce v historii Oscarů vůbec, což samo o sobě vypovídá o konzistenci jeho výkonu napříč desetiletími.

Kromě Oscarů byl Nicholson oceněn i dalšími prestižními cenami. Zlatý glóbus získal celkem sedmkrát, což je rovněž rekordní číslo, a jeho jméno se pravidelně objevovalo na seznamech nominovaných u BAFTA, Screen Actors Guild Awards i mnoha dalších organizací. Britská filmová akademie mu udělila ocenění za několik jeho výjimečných výkonů a americká herecká gildia ho opakovaně uznávala jako jednoho z nejvýznamnějších představitelů svého řemesla.

Je důležité si uvědomit, že Nicholsonova ocenění nepřicházela za jeden typ rolí. Dokázal být stejně přesvědčivý jako temný padouch v Batmanovi, jako romantický podivín v Nejlepší je to mít, jako tragická postava v Ironweedu nebo jako charismatický rebel v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Tato šíře záběru je přesně to, co ho odlišuje od mnoha jiných herců, kteří sice mohou být skvělí v určitém žánru nebo typu postav, ale nikdy nedosáhnou takové rozmanitosti.

Jack Nicholson tak zůstává symbolem hereckého mistrovství a jeho tři Oscary jsou jen viditelným dokladem toho, co každý filmový fanoušek cítí při sledování jeho výkonů – že před sebou má někoho zcela výjimečného, koho filmová historie jen tak nezapomene.

Day-Lewis jako jediný muž se třemi hlavními cenami

Daniel Day-Lewis je fenomén, který nemá v historii filmového průmyslu obdoby. Tento britsko-irský herec se stal jediným mužem v dějinách Oscarů, který dokázal získat cenu za nejlepší mužský herecký výkon hned třikrát, a to pokaždé za naprosto odlišnou roli, v naprosto odlišném žánru, s naprosto odlišným přístupem k postavě. Jeho příběh je příběhem o absolutní oddanosti řemeslu, o metodě, která přesahuje hranice toho, co většina herců považuje za možné, a o talentu, jenž se nedá jednoduše vysvětlit ani zaškatulkovat.

První zlatá soška přišla v roce 1990 za roli Christy Browna ve filmu Má levá noha, kde Day-Lewis ztvárnil irského malíře a spisovatele trpícího dětskou mozkovou obrnou. Na přípravu této role strávil měsíce tím, že se učil kreslit a psát výhradně levou nohou, a po celou dobu natáčení odmítal opustit svůj vozík, přičemž členové štábu ho museli doslova nosit. Výsledek byl ohromující. Kritici tehdy psali, že sledovat Day-Lewise v této roli je jako sledovat zázrak, jako by se herectví povzneslo na úroveň, kde přestává být uměním a stává se něčím mnohem hlubším a těžko pojmenovatelným.

Druhý Oscar přišel v roce 2008 za ztvárnění Daniela Plainviewa ve filmu Až na dno krve Paula Thomase Andersona. Tato role je mnohými filmovými analytiky považována za jedno z největších hereckých výkonů v historii kinematografie vůbec. Day-Lewis vytvořil postavu bezohledného ropného magnáta z přelomu devatenáctého a dvacátého století s takovou intenzitou a přesvědčivostí, že diváci po celém světě zůstávali bez dechu. Jeho slavná scéna s milkshake se stala ikonickým momentem moderního filmu, citovaným a parodovaným nesčetněkrát, přičemž originál zůstává stále nenapodobitelný.

Třetí a zatím poslední Oscar Day-Lewis obdržel v roce 2013 za roli Abrahama Lincolna ve stejnojmenném Spielbergově biografickém dramatu. Tím se stal prvním mužem v historii, který tuto prestižní cenu získal třikrát. Pro přípravu na roli šestnáctého amerického prezidenta strávil roky studiem historických pramenů, dopisů a dobových svědectví. Naučil se mluvit způsobem, který podle historiků odpovídá tomu, jak Lincoln pravděpodobně hovořil, tedy tišším, jemnějším hlasem, než jak si ho většina lidí představuje.

Co dělá Day-Lewise výjimečným není jen počet cen, ale způsob, jakým k herectví přistupuje. Jeho metoda je legendární a zároveň kontroverzní. Odmítá opustit svou postavu po celou dobu natáčení, žije jejím životem, přijímá její návyky, myšlení a způsob vnímání světa. Při natáčení Gangs of New York se naučil řezničině, při natáčení Poslední Mohykány strávil měsíce v divočině a učil se přežívat v přírodě.

Herectví pro něj nikdy nebylo jen prací, ale totálním sebeobětováním ve prospěch pravdy postavy. A právě tato pravda, tato absolutní autenticita, je důvodem, proč jeho výkony diváky tak hluboce zasahují. V roce 2017 Daniel Day-Lewis oznámil svůj odchod z herectví, čímž zanechal svět kinematografie v němém úžasu. Tři Oscary, nesčetné další nominace a ocenění, a především desítky rolí, které změnily způsob, jakým přemýšlíme o herectví jako takovém. Jeho odkaz je neotřesitelný.

Talent je dar, ale skutečná velikost přichází až tehdy, když člověk dokáže v každé roli ztratit sám sebe a znovu se narodit jako někdo jiný – to je tajemství těch, kteří stojí na pódiu Dolby Theatre víckrát než jednou.

Rostislav Dvořáček

Konkurence mezi herci trvá celá desetiletí

Svět filmového průmyslu byl vždy plný rivalit, přátelství a nezdravé soutěživosti, která pohání herce k tomu, aby podávali stále lepší výkony. Když se bavíme o Oscarech, tedy o nejprestižnějším filmovém ocenění světa, rivalita mezi herci dostává úplně nový rozměr. Zlatá soška, která symbolizuje vrchol hereckého umění, se stala metou, o níž sní každý herec od chvíle, kdy poprvé vstoupí na filmové plátno. A právě v honbě za touto cenou se zrodila některá z nejzajímavějších rivalit v historii Hollywoodu.