Kdy nemusíte podávat daňové přiznání? Přehled situací

Příjem pouze ze zaměstnání pod limit

Příjem pouze ze zaměstnání pod limit – to je situace, ve které se nachází spousta z nás. A právě v tomhle případě máte štěstí, protože daňové přiznání podávat nemusíte. Platí to pro vás, pokud během celého roku dostáváte výplatu jen od jednoho nebo víc zaměstnavatelů, vaše příjmy nepřekročily stanovený limit a splnili jste pár dalších podmínek.

Jak to tedy funguje v praxi? Když pobíráte mzdu a váš zaměstnavatel vám každý měsíc strhává zálohy na daň z příjmů, není potřeba nic dalšího řešit – pokud samozřejmě nemáte ještě nějaké jiné zdanitelné příjmy. Váš zaměstnavatel na konci roku udělá roční zúčtování, případný přeplatek vám vrátí nebo doplatíte to, co chybí. A to je celé. S finančním úřadem komunikovat nemusíte.

Pozor ale – tahle výhoda platí jen tehdy, když jste u zaměstnavatele podepsali prohlášení k dani. Bez něj by za vás nemohl uplatňovat slevy ani daňové zvýhodnění na děti. A co by to znamenalo pro vás? Museli byste si všechno vyřizovat sami přes daňové přiznání. Takže to prohlášení je opravdu důležité.

Co když jste během roku změnili práci nebo dokonce pracovali pro několik firem najednou? I v takovém případě můžete mít roční zúčtování, ale pozor – jen u jednoho zaměstnavatele, a to u toho, kde máte podepsané prohlášení k dani a který má přehled o všech vašich příjmech za celý rok. Od ostatních zaměstnavatelů si musíte vyžádat potvrzení o příjmech a předat je svému hlavnímu zaměstnavateli. Jinak to prostě nejde spočítat.

A co se stane, když tohle nestihnete nebo zaměstnavatel roční zúčtování z nějakého důvodu neudělá? Pak nezbývá nic jiného než podat daňové přiznání sami. Stejně tak to platí, když máte kromě výplaty ještě další příjmy – třeba z pronájmu bytu, z vedlejšáku, z akcií nebo cokoli dalšího, co překročí zákonné limity.

Zvlášť opatrní musíte být právě při změně zaměstnání nebo když máte víc zaměstnavatelů současně. V těchto chvílích se často stává, že se něco pokazí. Ujistěte se, že jeden zaměstnavatel má kompletní přehled o všech vašich příjmech a může provést řádné zúčtování. Když se tahle koordinace nepovede, hrozí vám nejen povinnost podat přiznání, ale taky případné doměrky a pokuty od finanční správy. A to opravdu nechcete řešit.

Roční příjem nepřesahující 15 000 Kč

Když za celý rok vyděláte méně než 15 000 korun, dostáváte se do zajímavé situace. Daňové zákony totiž v tomto případě nabízejí určitou úlevu – nemusíte podávat daňové přiznání. Tahle hranice je důležitá zejména pro lidi, kteří mají jen občasné vedlejší příjmy nebo prakticky žádnou ekonomickou aktivitu.

Co vlastně do těch 15 000 korun spadá? Zásadní je vědět, jaké příjmy se do tohoto limitu počítají. Jde hlavně o peníze ze samostatné činnosti – tedy takové, které nejsou zdaněné srážkou a ani nejsou osvobozené od daně. Představte si třeba příležitostné opravy pro sousedy, honorář za článek do časopisu, drobný příjem z pronájmu garáže nebo podobné věci, které nemají nic společného s klasickým zaměstnáním.

Pozor ale – ta hranice platí pro příjmy po odečtení výdajů, ne pro celkový obrat. Vysvětlím to na příkladu: když za rok vyfakturujete služby za 30 000 korun, ale vaše výdaje byly 18 000 korun, váš čistý příjem je jen 12 000 korun. To je pod limitem, takže daňové přiznání podávat nemusíte – samozřejmě pokud nemáte jiné příjmy.

Záleží také na tom, jak si počítáte výdaje. Když použijete paušální výdaje, odečítáte od příjmů určité procento, které zákon stanoví podle druhu činnosti. Třeba u řemeslných živností si můžete odečíst osmdesát procent, u jiných aktivit to může být méně. Teprve výsledná částka po tomhle odpočtu musí být pod 15 000 korunami.

Proč vlastně tahle výjimka existuje? Je to prostě praktické – pro vás i pro finanční úřad. Kdyby každý, kdo si přivydělá pár tisíc ročně, musel vyplňovat daňové přiznání, bylo by to zbytečně složité. Výsledná daň by stejně často byla nula nebo skoro nula. Zákon se tu snaží být rozumný – nechce po lidech papírování tam, kde to nedává smysl.

Musím ale upozornit na jednu věc: tahle výjimka platí jen tehdy, když nemáte jiný důvod pro podání přiznání. Co tím myslím? Když si chcete třeba uplatnit slevu na děti, manžela nebo manželku, nebo vám má stát vrátit přeplatek na dani, daňové přiznání podat musíte – i když jste vydělali méně než 15 000 korun. To samé platí, když máte kromě těchto drobných příjmů ještě plat ze zaměstnání nebo jiné zdanitelné příjmy.

Důchodci s příjmem jen z penze

# Musíte podávat daňové přiznání, když dostáváte jen český důchod?

Mnoho z vás, kdo už odešli do penze a žijí pouze z důchodu od České správy sociálního zabezpečení, si určitě láme hlavu nad tím, jak to vlastně je s daněmi. Je to pochopitelné – daňová problematika dokáže být pořádně zamotaná a nikdo nechce mít problémy s finančním úřadem.

Máme pro vás dobrou zprávu: důchody z českého důchodového pojištění se vůbec nezdaňují. Platí to úplně pro všechny typy – ať už pobíráte starobní důchod, invalidní, vdovský, vdovecký nebo sirotčí. Zkrátka všechny důchody z tuzemského systému jsou kompletně osvobozené od daně z příjmů.

Co to znamená v běžném životě? Když dostáváte pouze důchod a nic jiného vás nepřilepšuje, daňové přiznání prostě nepodáváte. A je úplně jedno, jestli je váš důchod nižší nebo naopak výrazně nad průměrem – osvobození platí pořád stejně. Žádné limity, žádné výjimky.

Nemusíte vyplňovat formuláře, nemusíte nic hlásit na finanční úřad, nemusíte řešit prohlášení k dani. Sociálka vám vyplácí důchod v plné výši a hotovo. Není to skvělé?

Pozor ale – tohle platí skutečně jen pro české důchody. Pokud třeba dostáváte penzi ze Slovenska, Německa nebo jiné země, tam už to může vypadat jinak. Zahraniční důchody totiž automaticky osvobozené být nemusí a záleží na konkrétních smlouvách mezi státy.

Věci se trochu komplikují ve chvíli, kdy máte kromě důchodu ještě nějaké další peníze. Třeba pronajímáte byt, máte úspory, ze kterých vám chodí úroky, prodali jste nemovitost, nebo dokonce ještě trochu přivyděláváte na částečný úvazek. V takovém případě už je potřeba se zamyslet, jestli tyto vedlejší příjmy nevyžadují daňové přiznání. Samotný důchod ale zůstává osvobozený pořád – ten do daňového přiznání nepatří ani tehdy.

Studenti bez vedlejších příjmů nad limit

Studenti tvoří specifickou skupinu, která si často není jistá, co vlastně musí s daněmi dělat. Přitom základní princip je prostý – funguje pro vás stejně jako pro kohokoli jiného. Nemáte příjmy nad určitý limit a nespadáte do kategorie, která musí podat přiznání? Pak ho prostě podávat nemusíte. Pokud jste student bez vedlejších příjmů, které by překročily stanovené hranice, daňové přiznání od vás nikdo nechce.

To nejdůležitější je kolik jste si vydělali ze zaměstnání během roku. Pracujete jen na dohody nebo občasné brigády? Pokud vaše příjmy ze závislé činnosti nepřekročí 15 000 korun ročně, daňové přiznání nemusíte řešit. Tahle hranice platí pro peníze, ze kterých vám zaměstnavatel nesrážel zálohu na daň – což je naprosto běžné u krátkodobých studentských prací.

Trochu jinak se to počítá u příjmů z podnikání nebo freelance aktivit. Tady je limit 50 000 korun, ale pozor – počítá se to po odečtení výdajů za celé zdaňovací období. Doučujete matematiku? Děláte weby? Píšete texty na volné noze? Pak si můžete odečíst buď skutečné výdaje, které dokážete prokázat, nebo využít paušální výdaje podle toho, co konkrétně děláte.

Věci se zkomplikují, když máte příjmy z více míst najednou. Představte si, že máte běžné zaměstnání na pracovní smlouvu a k tomu ještě brigádu na dohodu u jiného zaměstnavatele. V takovém případě musíte sledovat, kolik celkem vyděláte. Jakmile všechny vaše příjmy ze zaměstnání dohromady překročí roční limit, už se podávání daňového přiznání nevyhnete.

Většina studentů má nárok na slevu na poplatníka a daňové zvýhodnění, pokud ještě není starší 26 let. Tyto úlevy vám můžou pěkně snížit daně, ale neznamená to, že kvůli nim musíte podávat přiznání. Když vám zaměstnavatel udělal roční zúčtování a pracovali jste jen pro něj, máte klid – on už to za vás vyřídil.

Pozor si dejte na příjmy z úspor nebo investic – třeba úroky z účtu nebo dividendy z akcií. Pro ně platí speciální pravidla zdanění. Pokud nepřekročíte stanovený limit, nemusíte je do daňového přiznání zahrnovat. Když tedy nemáte žádné extra příjmy nad povolené hranice, můžete být klidní – papírování s daňovým přiznáním vás mine, pokud splňujete všechny podmínky a vaše daňová situace je v pořádku.

Zaměstnanci s jedním zaměstnavatelem celoročně

Když celý rok pracujete jen pro jednoho zaměstnavatele, máte skutečně velké štěstí. Vaše daňová situace je totiž ze všech nejjednodušší a ve většině případů se nemusíte o nic starat.

Základní pravidlo je prosté: pokud jste měli po celý rok jediného zaměstnavatele, nemusíte podávat daňové přiznání. Váš šéf za vás totiž dělá v podstatě všechno – každý měsíc vám strhává zálohy na daň přímo z výplaty a posílá je finančnímu úřadu. Na konci roku pak provede roční zúčtování, které daňové přiznání vlastně nahrazuje.

Jak to funguje v praxi? Představte si, že celý rok vám zaměstnavatel srážel z výplaty zálohy na daň. Na konci roku si všechno přepočítá – kolik jste skutečně měli zaplatit a kolik už jste zaplatili. Často se stává, že jste zaplatili víc, než jste museli, a pak vám firma vrátí přeplatek. Někdy naopak něco malého doplatíte. Celé to běží automaticky a vy nemusíte vůbec nic řešit s finančním úřadem.

Samozřejmě, aby tohle všechno fungovalo hladce, musíte splnit několik podmínek najednou. Nesmíte mít žádné další příjmy, které by vás nutily podat daňové přiznání – třeba když si pronajímáte byt nebo máte vedlejší podnikání. Máte-li jen příjmy od svého jediného zaměstnavatele, jste v pohodě.

Nezapomeňte ale na jednu zásadní věc – podepsat u zaměstnavatele prohlášení k dani. Bez něj by vám totiž srážel daň mnohem vyšší a roční zúčtování by ani nemohl udělat. Tohle prohlášení vám umožní uplatnit základní slevu na poplatníka a další slevy, na které máte nárok. Podepisuje se na začátku roku nebo když nastoupíte do práce a platí, dokud u firmy zůstáváte.

Pro vás to znamená maximální klid. Nemusíte sledovat termíny pro podání daňového přiznání, nemusíte se trápit s formuláři ani chodit na finanční úřad. Všechno za vás vyřídí zaměstnavatel a vy dostanete na začátku nového roku výsledek ročního zúčtování, kde jasně vidíte, jak jste na tom.

Není to skvělé? Zatímco živnostníci a lidé s více zaměstnavateli musí řešit daňová přiznání a termíny, vy máte vše vyřešené automaticky. Stačí vám jeden zaměstnavatel po celý rok a žádné vedlejší příjmy – a o daně se nemusíte prakticky starat.

Příjmy zdaněné srážkovou daní plně

Příjmy, ze kterých se daň sráží přímo u zdroje, jsou vlastně takové, kde se o všechno postará ten, kdo vám peníze vyplácí. Vy už dostanete částku po zdanění a v daňovém přiznání se o ni dál nemusíte starat. Jednoduché, že?

Nejčastěji se s tímto setkáte u úroků z běžného účtu nebo ze spořicího účtu v bance. Banka automaticky strhne patnáct procent z vašich úroků a pošle je finančnímu úřadu. Vy na účet dostanete už jen tu čistou částku. Žádné papírování navíc, žádné starosti. Podobně to funguje i u úroků z dluhopisů.

Další klasický příklad? Dividendy a podíly na zisku z firem. Když vám firma vyplatí dividendu, rovnou z ní strhne patnáct procent daně. Zbytek přijde na váš účet a máte hotovo. Firma má zákonnou povinnost tuhle daň odvést, takže vy se o to nemusíte vůbec zajímat.

Velká výhoda celého systému tkví v tom, že nemusíte nic řešit. Žádné evidování příjmů, žádné složité tabulky, žádné počítání. Banka nebo firma to udělá za vás – je to jejich povinnost. Můžete spát v klidu s vědomím, že je všechno vyřízené.

Důležité je vědět, že tímhle zdanění končí. Nemůžete tyto příjmy zahrnout do daňového přiznání, ani když byste chtěli. Nemůžete si na ně uplatnit slevy nebo odpočty. Daň je sražená a hotovo.

A kdy tahle srážková daň znamená, že přiznání vůbec nemusíte podávat? Když máte jen tyto druhy příjmů a nic jiného. Představte si třeba důchodce, který má úspory v bance a pobírá z nich úroky, ale jinak žádné další zdanitelné příjmy nemá. Takový člověk nemusí s finančákem nijak komunikovat. Nebo někdo, kdo vlastní akcie českých firem a dostává jen dividendy – i ten může daňové přiznání klidně přeskočit.

Osoby na rodičovské s minimálními příjmy

# Rodičovská dovolená a daňové přiznání

Když jste doma s dítětem a žijete hlavně z rodičovského příspěvku, možná vás napadlo, jestli musíte řešit daňové přiznání. Dobrou zprávu máme hned na začátku – většina rodičů na rodičovské s minimálními příjmy daňové přiznání podávat nemusí.

Proč je to tak? Rodičovský příspěvek se prostě nezdaňuje. Stát ho nepovažuje za příjem, ze kterého byste měli platit daně. Pokud tedy celý rok pobíráte jen rodičák a nic jiného, daňové přiznání vás nemusí zajímat.

Jenže život není vždycky tak jednoduchý, že? Možná jste si občas přivydělali hlídáním, prodávali vlastnoruční výrobky na e-shopu, nebo máte ještě nějaký příjem z pronájmu. Třeba vám chodí úroky z účtu. Tady je důležité spočítat, kolik dalších peněz kromě rodičáku vlastně máte.

Řekněme, že jste před nástupem na mateřskou a pak rodičovskou pracovali u jedné firmy. Pokud vám zaměstnavatel udělal roční zúčtování, máte vystaráno. Nemusíte nic podávat. Prostě si vás firma zúčtovala sama a vy máte klid.

Co když si ale přivydělávate něčím na vlastní pěst? Tady platí jednoduchá hranice – patnáct tisíc korun ročně po odečtení výdajů. Nepřesáhnete-li ji, daňové přiznání vás nemusí trápit. Představte si, že šijete na zakázku nebo prodáváte domácí marmelády. Dokud váš čistý zisk nepřeleze těch patnáct tisíc, jste v pohodě.

Teď ale pozor – někdy se vyplatí daňové přiznání podat, i když nemusíte! Zní to zvláštně? Vůbec ne. Díky daňovému zvýhodnění na dítě totiž můžete dostat peníze zpátky od státu. Ano, dobře čtete – i když jste měli minimální příjmy, můžete získat daňový bonus na děti. To už má smysl, ne?

Ještě jedna situace, která se vám může hodit. Pamatujete si na mateřskou, kterou jste dostávali ještě před rodičovskou? Ta se zdaňuje a vaše firma z ní strhávala zálohy na daň. Pak jste nastoupili na rodičovskou a kromě ní už nic moc nepobíráte. V takovém případě se daňové přiznání vyloženě vyplatí podat – často totiž dostanete zpátky část těch sražených záloh. Proč nechat peníze státu, když můžou být vaše?

Takže si to shrňme: rodičovský příspěvek se nezdaňuje a pokud nemáte další větší příjmy, daňové přiznání nemusíte řešit. Ale pokud jste měli i jiné příjmy nebo vám zaměstnavatel srážel daně z mateřské, určitě se vyplatí projít si to důkladněji. Možná na vás čekají peníze zpátky.

Daňové přiznání nemusíte podávat, pokud máte příjmy pouze ze zaměstnání u jednoho zaměstnavatele, který za vás odvedl zálohy na daň, a nemáte jiné vedlejší příjmy přesahující 6000 korun ročně, nebo pokud vaše celkové zdanitelné příjmy nepřesáhly 15000 korun za rok.

Radoslav Černík

Příjmy z prodeje nemovitosti po lhůtě

Prodej nemovitosti je situace, která může výrazně ovlivnit vaše daně. V českém daňovém systému existuje klíčový časový milník - deset let od nabytí nemovitosti. Po této době už z prodeje neplatíte daň z příjmů.

Představte si, že jste před lety koupili byt nebo dům. Pokud ho prodáte až po deseti letech vlastnictví, nemusíte řešit daňové přiznání. Je to docela výhodné, že? Stát tímto způsobem motivuje lidi, aby nemovitosti zbytečně nepřeprodávali a přispíval tak ke stabilitě trhu s byty a domy.

Důležité je správně určit, kdy vlastně těch deset let začalo běžet. Rozhodující není den, kdy jste podepsali kupní smlouvu u notáře, ale den zapsání vlastnického práva do katastru nemovitostí. Tohle je detail, který se vyplatí mít jasno.

Jak se ta lhůta počítá? Začíná den po tom, co jste se stali oficiálním vlastníkem. Řekněme, že katastr zapsal vaše jméno 15. března 2010. Desetiletá lhůta pak skončí 15. března 2020. Prodáte-li nemovitost 16. března 2020 nebo později, daň neplatíte.

V reálném životě to ale často není tak přímočaré. Způsob, jakým jste k nemovitosti přišli, hraje zásadní roli. Zdědili jste třeba rodičovský dům? Pak se lhůta počítá od okamžiku, kdy nemovitost získali vaši rodiče, ne od jejich úmrtí nebo od chvíle, kdy ji převzali dědicové. Tohle může být pro dědice velmi výhodné - možná ani nevíte, že váš zděděný byt už je po deseti letech a můžete ho prodat bez daní.

Podobně je to s dary mezi rodinou. Dostali jste nemovitost od rodičů, prarodičů nebo od manžela? I tady platí, že se lhůta nepřerušuje. Počítá se od doby, kdy ji získal dárce, ne vy. Takže pokud měli rodiče byt třicet let a darovali vám ho, můžete ho hned prodat bez daňových povinností.

Prodáváte po deseti letech? Pak máte klid. Nemusíte příjem nikde hlásit, daňové přiznání z tohoto důvodu podávat nemusíte. Je to osvobozený příjem, který vůbec neovlivní vaše daně. Celý výtěžek z prodeje je váš, což znamená nejen méně papírování, ale především víc peněz, které zůstanou ve vaší peněžence místo v státní pokladně.

Dary a dědictví osvobozené od daně

Dary a dědictví jsou ve světě daní trochu jiná kapitola než běžné příjmy, se kterými se potýkáme každý den. Pokud jste někdy zdědili byt po babičce nebo dostali od rodičů finanční výpomoč, možná vás napadlo, jestli z toho musíte platit daň a vyplňovat daňové přiznání. Dobrá zpráva je, že ve většině případů nemusíte.

Jak to tedy vlastně funguje? Když dostanete dar nebo dědictví od nejbližší rodiny – rodičů, prarodičů, dětí, vnoučat nebo od manžela či manželky – neplatíte z toho vůbec nic. Žádnou daň, žádné papírování navíc. Stát to má nastavené tak, aby majetek mohl zůstat v rodině, aniž by vás to finančně zatěžovalo.

A co sourozenci? Stejná písnička. Když vám bratr nebo sestra darují peníze na rekonstrukci nebo zdědíte společně rodičovský dům, daň z toho neplatíte. Prostě to funguje automaticky, jakmile jde o blízké příbuzné.

Teď k tomu nejdůležitějšímu: musíte kvůli tomu vyplňovat daňové přiznání? Pokud jsou tyto osvobozené dary nebo dědictví vaším jediným příjmem v daném roce, daňové přiznání podávat nemusíte. Stává se to docela často – třeba u důchodců, kteří mají jen svůj důchod a pak zdědí nemovitost po rodičích. Nebo u člověka, který dostal od prarodičů finanční dar a jinak nepracuje.

Ale pozor, ne všechny dary jsou automaticky osvobozené. Když vám daruje peníze vzdálenější příbuzný nebo třeba dobrý známý, může to být trochu složitější. Tady už záleží na výši daru – menší částky jsou stále osvobozené, ale jakmile překročíte určitou hranici, daň zaplatit musíte a do přiznání to patří.

Zajímavé je, že z daňového pohledu je jedno, jestli něco dostanete darem nebo dědictvím. Ano, právně je to rozdíl – dědictví přichází po něčí smrti na základě zákona nebo závěti, dar vám někdo dá dobrovolně za života. Ale co se týče daní, pravidla osvobození jsou úplně stejná – rozhodující je, kdo vám to dává.

A musíte to nějak hlásit finančnímu úřadu? Většinou ne. Když jde o dary nebo dědictví mezi nejbližší rodinou, osvobození funguje automaticky. Jenže – a to je důležité – určitě si schovejte všechny doklady. Darovací smlouvu, soudní rozhodnutí o dědictví, rodné listy prokazující příbuzenství. Nikdy nevíte, kdy se může hodit prokázat, odkud majetek máte a že všechno proběhlo v pořádku. V případě kontroly budete rádi, že máte vše pohromadě.

Příjmy ze zahraničí zdaněné v cizině

Příjmy ze zahraničí zdaněné v cizině – tahle oblast dokáže pěkně zamíchat hlavou každému, kdo vydělává peníze mimo Českou republiku. Pokud tu žijete jako daňový rezident a máte příjmy ze zahraničí, pravděpodobně vás napadlo, jestli musíte podávat daňové přiznání i tady doma.

Základní princip je jasný: jako daňový rezident České republiky zdaňujete všechny své příjmy z celého světa. To znamená, že i když si vyděláváte někde v Německu, Rakousku nebo kdekoli jinde, stát o tom chce vědět. Jenže tady přichází na řadu dobrá zpráva – díky mezinárodním smlouvám o zamezení dvojího zdanění se vám může stát, že daňové přiznání v Česku podávat nemusíte, nebo alespoň nebudete platit daň dvakrát za totéž.

Česká republika má podepsané smlouvy s desítkami zemí, které přesně určují, kde se který typ příjmu zdaňuje. Někdy se daň platí jen v zemi, kde peníze vyděláte, jindy jen v zemi, kde bydlíte, a občas v obou – pak si ale můžete odečíst to, co jste zaplatili v cizině.

Představte si, že pracujete jako zaměstnanec v zahraničí a vaše mzda už byla kompletně zdaněná tam podle příslušné smlouvy. Pokud tady v Česku nemáte žádné další příjmy nad povolený limit, daňové přiznání vůbec nemusíte podávat. Zní to jednoduše, že? Realita bývá trochu složitější.

Záleží totiž na tom, jaký typ příjmu máte. Mzda ze zaměstnání v zahraničí může být podle některých smluv zdaněná jen tam, kde fyzicky pracujete – ale musí být splněné konkrétní podmínky, třeba jak dlouho tam pobýváte nebo pro koho přesně pracujete. Úplně jinak se to řeší u příjmů z podnikání, dividend, úroků nebo autorských honorářů.

Klíčové je mít všechno pořádně zdokumentované. I když nakonec zjistíte, že přiznání podávat nemusíte, schraňte si všechny doklady o zahraničních příjmech a zaplacených daních. Finanční úřad si totiž může kdykoliv udělat kontrolu a bude chtít vidět důkazy.

Existuje hranice, pod kterou pokud vaše zahraniční příjmy zůstanou a byly řádně zdaněné podle smlouvy, jste od podání přiznání osvobozeni. Jenže pozor – musíte počítat všechny své příjmy dohromady, nejen ty zahraniční.

Zvlášť zamotaná situace nastává, když pracujete pro českého zaměstnavatele, ale fyzicky jste někde v cizině. Tady se to může zkomplikovat a povinnost podat daňové přiznání vám může vzniknout i přesto, že jste ani neměli nohu na českém území. Rozhodující je, kde má firma sídlo, a řada dalších detailů podle konkrétní mezinárodní smlouvy.